V krátkých, analyticky laděných statích rozebírá autor padesátku největších mýtů, jimiž v posledních letech domácí média oblbují českou veřejnost. Vysvětluje, proč se jedná o mýty a nabízí vlastní verze jejich vzniku, aniž by je čtenáři nějak vnucoval.
    Na podzim roku 2001 začal Daneš psát pro ekonomický týdeník Profit seriál s názvem Mýty a realita. Krátce po volbách v červenci 2002 byl z časopisu vyhozen a otiskování seriálu bylo s okamžitou platností zastaveno, přesto jej autor dokončil a upravil do knižní podoby.

klikněte pro větší

    Vzkázali nám před časem z Bruselu, že máme v naší zemi málo úředníků, a až prý budeme v Evropské unii, budeme muset jejich počet zvýšit. Tehdy ještě nebyl Vladimír Špidla premiérem, ale určitě se mu ta dobře míněná rada zalíbila a rozhodl se jí uposlechnout. Co na tom, že český občan, který kdy v životě navštívil nějaký úřad, má dojem právě opačný: v dlouhých chodbách řady očíslovaných dveří, za každými z nich sedí úředník a vydává jeden formulář. Kdo chce jiný formulář, musí zaklepat u jiných dveří. Vlastně ne, proboha, neklepat! Úředník vás ke vstupu vyzve sám, jen co si ráčí ze zubů vyšťourat zbytky od oběda a po telefonu probrat zlevněné zimní zboží z Teska.
    Špidla to tedy vidí poněkud jinak a i když obvykle hledí vpřed, k zářným zítřkům, tentokrát se jeho pohled upírá zpět, k bájným včerejškům rakousko-uherské monarchie. Definitiva je institut, který c. & k. úředníkům dával jistotu uchování teplého místečka i postupu s počtem odpracovaných let až do zaslouženého důchodu. Jaká to byla tenkrát meta! Úředník s definitivou byl pro mladou slečnu úplně jiná partie než kdejaký halada, co se živil vlastní hlavou nebo rukama. A jak jsme se všichni měli dobře, není-liž pravda! Pamětníků je sice pomálu, ale filmy s Vlastou Burianem situované do těch časů napovídají, že to musela být děsná švanda.
    Špidla dnes prosazuje cosi definitivě nápadně podobného: za systémem vzdělávácích programů pro úředníky se skrývá jistota stálého místa ve státní správě i hierarchického růstu. Není pravda, že se tohle všem nelíbí; pro spravedlnost nutno říci, že podobný názor jako premiér zastávají sami úředníci, a těch je nějaká armáda. S nahrazením velkých okresů podstatně vyšším počtem okresů malých náš úřednický stav dozajista dále posílí.
    Premiér se dívá na věc pragmaticky: čím víc bude byrokratů toužících po jistotách, tím víc bude voličů sociální demokracie a tím pevnější bude pozice růžové vlády. Až tenhle proces dospěje do svého finálního stádia, nikomu se už kvůli dalším normám, předpisům, formulářům i poplatkům, jež nutně produkují noví úředníci, nevyplatí podnikat. Státními zaměstnanci se raději - zcela dobrovolně - staneme všichni.
    Jak sami vidíte, recept na dlouhodobě úspěšné vládnutí je jednoduchý: garantujte všem jistoty bez ohledu na schopnosti či pracovní výkonnost, a opět se začneme mít všichni stejně.
    Samozřejmě všichni stejně špatně!