|
Ježíšek kontra Santa Claus Neviditelná válka, již před časem v Česku vedli Santa Claus s Je- žíškem, zdá se skončila dočasným vítězství toho druhého. Tradiční roznašeč vánočních dárků, jehož nesmí žádné dítě zahlédnout, jinak zmizí, nešel pod vousy obchodníkům (jak „prodat“ neviditelného Ježíška?), kteří - jako jinde ve světě - chtěli červeným obtloustlým panákem před Vánocemi přimět zákazníky k většímu nákupnímu běsnění. V devadesátých letech tak na nás každoročně od půli září jukali odevšad hned dva Klausové: premiér píšící se s K a Santa s C na začátku. Nádavkem hustily televize do dětí vánoční americké komedie, vzájemně se podobající jako vejce vejci, o hodných a štědrých „Santech“. Jednoho dne se cestou přes Sarajevo z veřejné scény vytratil Klaus Václav a současně s ním i americký jmenovec. Zadavatelé obchodnických marketingových kampaní si nejspíš spočítali, že prostředky vynaložené na podporu dobrého jména Santy v českých zemích vyhazovali oknem: jeho figuríny ve výlohách lidé míjeli netečně a na Štědrý večer zatvrzele dál zvali domů Ježíška. Životaschopnost tradic v tomto případě nepřímo posílila i politika. Paralela mezi padesátými léty, kdy se komunisti pokoušeli Ježíška nahradit Dědou Mrázem, s těmi devadesátými, kdy se kapitalisti snažili o výměnu téhož Santa Clausem, od Dědy Mráze k nerozez- nání, docházela i těm méně bystřejším z pamětníků. Lze si předs- tavit kurióznější ideovou spřízněnost než tu mezi bolševickým aparátčíkem Antonínem Zápotockým, jenž v roce 1952 oznámil dětem v rozhlase, že Ježíškovi narostly vousy a navlékl se do teplého kožichu, a novodobými obchodními řetězci? Není to tak dlouho, co se k nám Václav Klaus vyhozený dveřmi vrátil oknem; jak to dopadne se Santou? Psáno pro deník Metro |