Českým národním jídlem je pizza


    Vrátil jsem se nedávno do rodného Česka strávit vánoční svátky s rodinou. Před návštěvou matky proměněné před lety v horalku jsem pobyl několik dní v Praze. Po dlouhém pobytu v Paříži, kde žiji a stravuji se po francouzsku – bagetami se šunkou a sýrem – jsem zmíral touhou ochutnat tradiční domácí krmi.
    Nejlepší svíčkovou dělá samozřejmě moje matka, já bych si ji ale býval byl rád dal ještě už v Praze v některé z hospod, kde jsem po večerech vzpíral půllitry s kamarády. Nic naplat: tam, kde měli kuchyni, nabízeli převážně jen minutky smažené na přepáleném tuku. Zázrak – hospoda s českou kuchyní večer – se nekonal, naproti tomu se mi zdálo, že pizzerií od mé poslední návštěvy v ulicích Prahy ještě přibylo; snad jen Itálie dnes může soutěžit s českými městy v jejich hustotě na kilometr čtvereční městského prostoru.
    Pizzerie se v českých městech rodily ve dvou vlnách: první na počátku devadesátých let, s rozmachem soukromého podnikání, druhé po roce 2000, kdy vstupovalo Česko do Evropské unie. Smrtelný ortel nad českou kuchyní v restauracích měl vyřknout Brusel nařízením likvidovat nezkonzumovaná hotová jídla pár hodin po jejich přípravě. Každý domácí gurmán přitom ví, že takový guláš je lepší druhý den, řádně uleželý, než čerstvý.
    Na rozdíl od minutek nemohou restauratéři připravovat česká jídla jednotlivě; musí-li vyhodit omáčku tři hodiny po jejím uvaření, rovná se příprava tradičních místních krmí počínání proti zdravému rozumu. České speciality jsou dosud součástí poledních menu; po druhé hodině kuchaři vylévají obsah hrnců do výlevky. Na odvážlivce, který by tak zapomněl učinit, číhají přísní kontroloři s pokutovými bločky.
    Donuceni okolnostmi, přešli Češi stravující se večer po restauracích na italskou kuchyni a oblíbili si ji. V pizzeriích rostoucích jako houby po dešti se ládují margheritami a česká jídla jedí doma v kuchyni, kam přísní hygienici odvolávající se na Brusel zatím nemohou.
    Při návratu do Paříže jsem v discountu, co mám přes ulici, zakoupil sukulentní, v igelitu balenou pizzu a doma ji na počest své poslední návštěvy mé drahé Prahy vložil ihned do trouby.

    Psáno pro deník Metro