Dílo známého skotského spisovatele Marka McDonutse popisuje nelehké životní osudy jedné nevšední ženy.
    Kniha je rozdělena do čtyř částí. První, nazvaná Sedm výkřiků paní Mac Macwaarové, nahlíží za zdi jednoho domu, ztraceného uprostřed širých lesů, kde hrdinka tráví většinu času sama v bezcílném bloumání a vyhlížením návratu manžela z jeho nekonečných služebních cest.

    Paní Mac Macwaarová byla sama doma ve starém domě uprostřed širých lesů. Byla tichá noc, jen cvrčení cikád a huhlání brontosaurů se linulo otevřeným oknem do místnosti. Paní Mac Macwaarová seděla jako přikovaná ve staré špinavé lenošce, prolezlé šváby a červotoči, u velkého dřevěného stolu, rovněž červotoči prolezlého. Seděla nehnutě, ostražitě se rozhlížela po tmavé místnosti a při každém menším šelestu sebou prudce trhla.

    V další části s výmluvným titulem Honba za prevítem se paní Mac Macwaarová, jíž dojde trpělivost, vydává do hlavního města svého muže hledat. Vodítkem k pátrání je jí pohlednice, kterou jí odtud manžel zaslal. Misi paní Mac Mac provází nesčetné omyly, tápání i kroky do neznáma.

    Paní zamrzelo, že se za dobu svého šťastného manželství nepotěšila častěji pohledem na svého muže. Už si dobře nevzpo-
mínala na příčinu toho, proč od něj od svatební noci odvracela tvář takřka programově. Věděla jen, že jí tu noc pohled na manželův rozpálený obličej způsobil šok. Kdykoli později zaslechla jeho hlas, dávala si dobrý pozor na to, aby se k němu vždy točila zády. Manžel jí po nějaké době začal říkat ty moje zádo, a když byl naštvaný, říkal ty… (to pod tím).
Ke konci už pochybovala o tom, zda hlas, který slyší, patří stále stejné osobě… Rovněž hlas tedy těžko mohl být vodítkem ke kýženému cíli.

    Třetí díl, trefně pojmenovaný Zpověď nadmíru osobní,
je zhuštěnou životní bilancí paní Mac Macwaarové z úst nejpovolanějších - úst samotné paní Mac Macwaarové. Paní seznamuje čtenáře se svým vlastním pohledem a povýtce optimistickým výkladem mnoha bizarních dějů a událostí,
jež se nakupily na její pouti.

    Vrátím se tedy pár kroků k tomu keři, odložím tašky s erteplemi, přičapnu k zemi a dám se do toho. Zrovna, když jsem v nejlepším, tak se mi zdá, jako by pode mnou něco tiše chroptělo či skučelo. Otočím se za sebe a vykřiknu zděšením: přímo pod mým zadkem leží hlava, přivírá pod tou bortící se nadílkou víčka a bezmocně drkotá zuby. Byl to On. Představili jsme se a krátce poté, co se zbavil všech obtížných znaků mé tělesnosti, jsme si padli do náruče. V tom objetí jsem ihned poznala, že v jeho srdci vzplál oheň, a jeho plamen by spálil každou, i tu nejmenší překážku, která by se postavila do cesty našemu věčnému spojení.

    Ve čtvrté části, příznačně nazvané Paní Mac Macwaarová úplně naposledy, vede autor přímý dialog se svou hrdinkou,
a dozví se pár překvapivých, ba šokujících zvěstí.

    Tuto neobyčejnou knihu, jež vyšla v únoru 2001 v pražském nakladatelství Pragma, doplňují černobílé ilustrace od Václava Krejčíka.