Neschopný podnikatel, všeho schopný politik, novinář zcela odtržený od reality a pracovnice masážního salónu po uši po-
nořená v realitě: takové jsou hlavní postavy novely, která vyšla v roce 1998 v nakladatelství Topič.

    Hnístko řekl: "Jestli vás zajímá, vo čem sem tam mluvil s panem ministrem, tak vám tady můžu říct, vo čem sem se teda s nim bavil - přišel sem mu říct, že ty moštárny, ta továrna je v děsnym stavu,
v mnohem horšim stavu, než sem si myslel. Pak sem si ale vyhrnul rukávy a dal sem se do toho, a dneska už si všichni můžete kupovat náš rum s jezevcem." Hnístko vytáhl nad stůl a očím publika vystavil láhev s rezavou tekutinou, na jejíž vinětě byl na červeném podkladě vyveden černou tuží chlupatý jezevec.
    Varhánek po Hnístkovi blýskl okem. A ještě ten pitomec tady, ten mi tak pomůže, zoufal si v duchu. Kdyby mu tolikrát neopakoval, že s výjimkou toho, co si předem domluvili, nemá na veřejnosti nic ří-
kat, ale to je jako by hrách na stěnu házel.
    Ve své zjitřené mysli si pak Varhánek připomněl okolnosti zrodu rumu s jezevcem. Poté, co nový manažer Bobulka rozhodl přejít
z moštu na rum s odůvodněním, že musí prodávat něco, co lidi rádi pijí a vždycky pít budou, jej vyhledal Hnístko s novým problémem. "Teďka je votázka," mudroval, "jak lidi přesvědčit, aby si kupovali zrovna ten náš rum. Víš přece, kolik je dneska různejch značek,
a my těm lidem musíme nabídnout něco, aby dyž uvidí v krámě regál se spousta značkama, šáhli zrovna po tom našem rumu. Nejvoblíbenější je rum s lodí," uvažoval dál, "ale ten dělá každej druhej, a tak bysme měli vymyslet něco jinýho. Rozumíš, nějakej úplně novej nápad. Třeba takovej rum s…"
    "S jezevcem," řekl tehdy Varhánek z legrace.
    "S jezevcem?" podivil se Hnístko. "A víš, že to není špatný?"